Přejeme všem našim příznivcům a známým 

krásné Vánoce a šťastný Nový rok!!!

 

Náš rok 2021

Rok 2021 byl náročný. Ne jen vzhledem ke koronavirové situaci v celé republice. Museli jsme se na farmě usměrnit v některých činnostech, neb nám na ně nevycházel čas. Museli jsme si promyslet, čemu se budeme věnovat nadále a čemu už bohužel ne.

 

Ani jeden z nás není sedavý typ. Kdo nás zná, ten dobře ví :). Jen těch aktivit máme tak nějak přespříliš a bylo potřeba si probrat priority. Můj muž vždycky říká, že co já bych chtěla všechno dělat, to se nedá stihnout za jeden život. Nevadí. Necháme si něco na další…

 

Co jsme například odložili? Hm…

Například příměstské tábory pro děti. Byla to loňská skvělá zkušenost, ale zatím jsem ji odložila na neurčito.

Prodali jsme naše chovné ovčí stádo… Vždycky jsem měla štěstí na porody jehňat. 

Neměli jsme žádné úhyny. Až na letošní rok. Tento rok nás v tomto ohledu tak vyškolil, jako ještě nikdy. Matkám se rodily trojčata, nechaly si jedno o které se budou starat a zbytek nechaly svému osudu. Což já neumím… Takže jsme měli za chvíli dvě jehničky v kuchyni… S „plínou“ spaly v psím pelíšku. Děti je se mnou chodily na střídačku krmit z láhve. Nicméně jehničky se postupně rozhodly, že prostě chtějí umřít a nepodařilo se nám je již zachránit. I o tom je bohužel práce farmáře… Někdy se něco povede. A jindy zase ne ;(. Celé chovné stádo i s beranem se přestěhovalo na Staré Hamry, kde doplnily stavy oveček jednoho milého pána. Doma zůstaly jen ovečky na trénink našich pracovních psů.

 

Prodali jsme většinu našich mladých koní i chovných kobyl. V loňském roce po úhynu jedné z našich březích chovných drezurních klisen jsme prodali Dollynku novému majiteli, který bude na Slovensku zakládat novou chovnou drezurní stáj. S chovem jsme tímto chtěli tak nějak skončit… Bylo to rychlé rozhodnutí a my jsme si potřebovali trošku odpočinout od té nálože zodpovědností, která s chovem souvisí. Ale jak se říká: Chceš-li pobavit Boha, řekni mu své plány… Dolly zůstala u nás na farmě, jelikož už jí zbýval pouhý měsíc do porodu a bylo by riskantní ji přesouvat takto vysokobřezí. Narodil se jí u nás černý hřebec po úžasném hřebci Fürst Romancier z chovné stáje Paula Schockemöhleho z Německa. Hřebečka jsme i s jeho mámou převezli na oldenburský Prämierung na Nové Zámky u Litovle, kde hříbě ohodnotí němečtí komisaři a hřebec získal svazovou prémii. Což byla záplata na pošramocené srdce z úhynu naší březí Missky. Slovo dalo slovo a začali jsme spolupracovat s majitelem naší Dolly na nákupu dalších drezurních chovných klisen. Podařilo se nám domluvit nákup několika kvalitních mladých kobylek, ale také již starších klisen např. z Litvy, Polska nebo Německa. Celé stádo je prozatím stále u nás na farmě, jelikož korona znepříjemnila výstavbu celého areálu na Slovensku. V současné chvíli máme ve stáji čtyři březí chovné klisny a na jaře budeme připouštět dalších 6 mladých tříletých kobylek téhož majitele.

 

Rádi bychom tímto poděkovali panu F. za důvěru, kterou do nás neustále vkládá a za to, že jsme díky němu z chovu drezurních koní neodešli :).             

                                                                                                                                                    

                                                                                                                                                                                                Děkujeme…

 

 

 

 

Jelikož jsme tak trochu zůstali v tom drezurním chovu a stále jsme v kontaktu s malými drezurními chovateli v rámci celé ČR, ale i Německa, Polska atd, vyjeli jsme na pomoc naší kamarádce Evce Miškechové z Uničova s předvedením jejich drezurních hříbat na Šampionátu hříbat spojenou s večerní aukcí koní do Polska. Byla to báječná „dovolená“ a skvělá zkušenost. Eviny hříbata dosáhly úžasných výsledků a dostali jsme pozvánku na účast na večerní VIP párty v nádherně osvětlené a připravené hale s rautem a pohoštěním pro všechny s pozvánkou. Kobylka z jejího chovu se stala Šampionkou mezi drezurními klisničkami a hřebeček obsadil mezi drezurními hřebci nádherné 4. místo. Evka svou odvahou vyjet na takovouto akci otevřela dveře dalším českým chovatelům a ukázala jim, že i chovatel z malého dvorku může dosáhnout skvělých výsledků.

 

Z hlediska faremních záležitostí…

 

Po x letech jsme se odhodlali a udělali jsme novou pastvinu pro náš dobytek u nás za kopcem. Jelikož se jednalo o nutnost oplocení cca 5 hektarů, sestrojil si doma můj muž svůj vlastní zatloukač kůlů :). Kůly jsme zatloukli, pastvinu oplotili a společně s našimi skvělými sousedy jsme uspořádali přehánění dobytka. Byla to super akce se skvělými lidmi… Prostě komunita, to je nejvíc :). Telata jsme pro jistotu přivřeli do přepravníku za traktor a matky s býkem měly hezky umírněně fičet za telatama. Krávy to samozřejmě vzaly jako báječnou zábavu a příjemné zpestření dne. Ale vše se podařilo bez problémů, nikdo neutrpěl žádný úraz, trošku jsme se proběhli a po práci jsme si udělali zasloužený gril s pivkem. Je úžasné mít kolem sebe lidi, na které se můžete spolehnout. Když cokoliv potřebujete, víte, že se máte kam obrátit. A oni zase vědí, že se mohou kdykoliv obrátit zase na nás. Budujte si komunitu na svých ulicích, u domů, se sousedy, v okruhu známých z kroužků od dětí, prostě kdekoliv. Držte pospolu… Vše se dá zvládnout, když se spojíte…

 

 

 

Jako každý rok jsme i letos nechali některým našim slepičkám možnost zasednout na vajíčka. Dvě z našich slepic tedy dohromady vysedělo asi 15 kuřátek. Podle očekávání z nich byly asi 2/3 kohouti, ale nevadí… Když už jsme chodili kolem kuřat, pořídili jsme si k nim ještě asi 20 brojlerů pro vlastní potřebu. Naštěstí nám známí zapůjčili za poskytnutí přístřeší škubačku drůbeže, jinak bychom je škubali dodnes. Hromadná porážka ve společnosti našeho taťky, mamky, dětí (Eliška se naučila i kuchat), sousedů (aneb každý je tak trošku farmář) a s troškou slivovice na zahřátí utíkala mnohem rychleji. Na příští rok půjdeme do odchovu brojlerových kuřat určitě zase :).

 

Podařilo se nám letos „vyrobit“ cca 500 velkých kulatých balíků sena a cca 100 balíků senáží pro naše zvířata jako krmivovou základnu zejména pro zimní měsíce. Pořídili jsme si k tomu nového společníka. Na jaře letošního roku se nám podařilo zakoupit kloubový nakladač finské firmy Norcar. Je to aktuálně největší pracant na farmě (hned po Peťovi). Je v provozu prakticky nonstop. Vleze se všude, otočí se na pětníku. Nevím, jak jsme dosud fungovali bez něj… Stejně jako nemůžou farmáři fungovat bez sušičky prádla (zejména v počtu 3 dětí v rodině :D). Na výrobu senáží už nebyl rázem Peťa sám, ale byli jsme na to dva. Peťa v nakladači a já s dětmi v traktoru :). Člověk se stále učí…

 

 

Začali jsme s dětmi chodit na cvičák ZKO Staříč (základní kynologická organizace). Eliška se chtěla více věnovat psům a docela jí to jde. Na ZKO Staříč jsem docházela, když mi bylo asi tak 14 let… Tak proč to nezkusit znovu :). Na cvičáku jsme tedy trošku rozšířili základnu, podpořili je našim strojním vybavením (mulčujeme cvičnou plochu), děláme fotky, vymýšlíme další věci s lidmi, kterým stojí za to zvednout každou neděli zadek a jít něco dělat. Pokud byste se k nám chtěli připojit, najdete nás na fb ZKO Staříč. Jsme tam… Každou neděli od 8 do 10 hod.

 

Jelikož jsme se trošku více začali věnovat psům, pořídili jsme si dvě štěňata. Border kolii Vervu Slezský Hrádek z chovu báječné Jany Bojkové a australskou ovčandu Queen of Rock Puella Fera od Bohunky Huňkové. S oběmi fenami máme zejména chovatelské plány. Ale znáte to… Člověk míní… Zatím si užíváme každé společné chvíle a společně trénujeme na jarní zkoušky.

 


 

V rámci naší chovatelské stanice Foldewy se nám podařilo nakrýt naší Kimmy Ferenčík a v lednu příštího roku tak budeme očekávat náš B vrh pracovních border kolií. Mimochodem, za krásný letáček udělaný rychlostí blesku mockrát děkuji sousedce z ulice, Kristě Magnuskové!!

 

 

 

A ačkoliv se jedná o faremní stránky, odložím si sem i několik myšlenek směrem k našim dětem :).

 

Loni se nám s Peťou podařilo těsně před koronou odjet na týden za našimi známými na ovčí farmu do Anglie. Tehdy jsme si řekli, že o prázdninách projedeme Evropu autem s dětmi do Anglie, tam se chvíli zdržíme a přes Holandsko pojedeme zase zpět. Cesta je cíl :). Nicméně korona nakonec vše vymyslela jinak. Protože chceme podporovat děti v rozvoji jejich jazykových dovedností, chtěli jsme, aby měli příležitost být chvíli v cizojazyčném prostředí. Bohužel se nám to nepodařilo, nicméně to bychom nebyli my, abychom to nějak nevymysleli. Když nepřijde hora k Mohamedovi, musí Mohamed k hoře. Ve stejné chvíli na nás na FB vykoukla nabídka agentury AFS, která zprostředkovává cizojazyčným studentům pobyt v České republice, že hledají hostitelské rodiny. A bylo jasno. Veškerá komunikace, dokumentace, kontroly atd. probíhaly neskutečně hladce a rychle a ke konci srpna jsme si k Praze jeli pro naši Stellu. Studentku ze Sardinie, pro kterou jsme se stali na celý letošní školní rok náhradní rodinou. Neuměla česky nic. Uměla jen dobrý den a ahoj :). Prostě výzva. Ale skvělá výzva. Náš čtyřletý Pan Adam je ve stavu, kdy nám řekne jen tak – never mind (nevadí). Komunikujeme anglicky, neb italsky my neumíme a ona zase moc neumí česky. Ale všichni se učíme :). Pro děti je to skvělá škola… Na celý rok… Doporučuji všem. Stojí to za tu trochu omezenějšího domácího soukromí, které najednou sdílíte se zcela neznámým (ale velmi milým) puberťákem :).

 

 

 

V letošním roce shodou těch nejnemožnějších náhod, kdy, jak se říká, že učitel se objeví, jakmile je žák připraven, jsme se seznámili s báječnou 

Světlou Kořístkovou

mimo spousty jiných aktivit, kterým se věnuje, je zejména trenérkou lyžařského oddílu SKI Bílá. Světla je člověk, kterého si velice vážíme a je pro nás ctí, že naše děti mohou trénovat právě s ní. Pod jejím vedením si všichni posouváme své hranice. Všichni… Malí i velcí, tlustí i tencí. Umí motivovat, umí seknout, ale umí i v pravou chvíli pochválit. Umí dát pocítit všem dětem z oddílu, že jsou důležití právě ve chvíli, kdy to potřebují, ale umí je také zocelit, když ví, že mají navíc. Svým lidským přístupem, kdy ona přesně ví víc, než kdokoliv jiný, je tento oddíl jedním z těch nejlepších věcí, které nás v letošním roce potkaly. Každý den s nimi bereme jako bonus. Jako něco, co nám bylo dáno a my se z toho snažíme čerpat všechno dobré, co nás po cestě potkává. Tu motivaci, ten adrenalin, když překračujeme své hranice a svou komfortní zónu, tu týmovou práci dětí i dospělých, tu komunitu. Ty skvělé chvíle v radosti a někdy také bolesti našich dětí. Ale o tom život je. O tom, že když chtějí něčeho dosáhnout a při tom někde po cestě spadnou, že se prostě zvednou a jdou dál. I přes tu bolest. O to více si potom všichni vážíme toho cíle. I když pro nás, je právě ta cesta ten cíl…

 

                                                                                                                                                       Děkujeme Světli…

 

 

 

 

 

 

Za nás za všechny Vám přejeme poklidné Vánoce a šťastný Nový rok!!!